10. etapa

11. července 2011 v 20:22 |  Camino Portugués
Herbón - Santiago de Compostela - Monte Gozo (30 km)
Ráno jsme vstaly před sedmou, sbalily krosny a došly si na snídani. Měly jsme toasty s máslem a marmeládou, jablkový koláč a kávu. Kolem osmé jsme vyšly, poprvé s D. a C. dohromady :-)
Po třech kilometrech jsme došly do Padronu, kde jsme se opět napojily na žluté šipky.
V Esclavitude jsme se pokochaly krásným kostelem. Podle legendy se jeho stavba začala financovat z daru poutníka, který šel nemocný do Santiaga a po napití z místní fontány se uzdravil.
V jednom baru po cestě jsme si daly napůl velké bocadillo se sušenou šunkou. Cesta vedla jako obvykle přes pole a lesy, občas i po silnici, několikrát jsme přecházely koleje. Minuly jsme Teo, kde se nachází poslední albergue před Santiagem.
Těsně před Santiagem se Andy udělaly puchýře (dostala se tak na docela pěkných 8 kousků :-)) a špatně se jí šlo, tak jsem jí v lese našla hůl. Konečně začala vypadat jako pravý poutník :-) Kousek před Santiagem jsme si na chvíli sedly na Coca-colu, byly jsme všechny nějaké utahané. O kousek dál se D. a C. zastavily na cigaretu, my jsme šly dál s tím, že se u katedrály sejdeme. Bohužel už jsme se nenašly. Osaměle jsme tedy doklopýtaly do Santiaga, které nám připadalo tak známé, jako bychom ho opustily před pár dny. Euforické pocity jako po francouzské cestě se ale nedostavily, asi proto, že ještě nejsme u cíle, musíme ještě na Fisterru!

Zamířily jsme rovnou do poutnické kanceláře pro certifikáty a pro credencialy na příští cestu. Byla tam docela fronta, jinak jsme musely konstatovat, že modernizují, měli tam takový ten automat na lístečky s pořadovými čísly. Poté jsme se přesunuly do turistické kanceláře, která je ve stejné ulici, jen o kousek dál. Chtěly jsme nějaké informace o cestě na Fisterru. Paní v kanceláři se nám ochotně věnovala, dala nám průvodce na Fisterru, jízdní řády autobusů z Fisterry i ze Santiaga do Viga, které jsem chtěla. Na mapce nám pak ukázala, jak se dostaneme do albergue, ve kterém jsme chtěly přespat. Vybraly jsme albergue Jaime Garcia, které od nás bylo vzdálené asi dva kilometry. Loni jsme spaly v soukromém albergue Seminario Menor, které bylo od katedrály sice jen 500 metrů, ale chtěli tam 12 Euro za noc a to se nám nechtělo platit. Po půlhodině, na které až byla Andy řádně protivná (bolest nohou a únava, chápu) jsme albergue našly, s hrůzou jsme ale zjistily, že je do odvolání zavřené. To byl tedy pech, už jsme byly fakt utahané a chtěly jsme jít ještě do katedrály. Zvážily jsme možnosti a nakonec jsme se rozhodly pro Monte Gozo. Jedná se o největší albergue na celém caminu s kompletním vybavením pro poutníky. Je to obrovský areál s vlastní restaurací a kavárnou s kapacitou více jak 500 lidí. Navíc je s cenou 5 Euro za osobu nejlevnější v Santiagu. Bohužel to bylo ještě další dva nebo tři kilometry a v závěru do kopce. Ale došly jsme nakonec docela v pohodě, vidina ubytování nás hnala. Popovídaly jsme si s příjemným hospitalerem, který Andy navrhl amputaci nohy a šly vybalit. Pokojíky byly jen pro šest osob, příjemné.

Vysprchovaly jsme se, vypraly a po obhlídnutí puchýřů usoudily, že nejenom že dnes už ke katedrále nejdeme, ale že Fisterra je v ohrožení. Andy se totiž udělaly obrovské puchýře na špičkách prstů, každý krok tedy musel obrovsky bolet. Tak jsme to ošetřily a domluvily se, že ráno moudřejší večera a že tedy uvidíme. Pak jsme došly do malého obchůdku a koupily ingredience na polévku, samozřejmně s kapustou a cizrnou, která nám velmi zachutnala.
Šly jsme spát brzy, bylo nutné dočerpat síly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama