Druhý den

12. července 2011 v 14:34 |  Camino Francés
Leon - Villadangos del Párano - 22 km
Snídáme na nádraží za 3,80 Euro na osobu a sedáme na vlak. Do Leonu přijíždíme v půl desáté. Cestou přemýšlíme o tom, co nás vlastně čeká a jestli to zvládneme. Nijak jsme se na to nepřipravovaly, pořád jezdíme autem, kvůli samé práci není ani na sport moc času. No uvidíme.
Po vystoupení z klimatizovaného vlaku se do nás okamžitě opře Leonské sluníčko. Na to kolik je hodin, je docela hic. Z nádraží míříme rovnou ke katedrále pro razítko. Je naše úplně první, máme z něj radost jak malé děti.

Ve stánku se suvenýry u katedrály si kupujeme za 2 Eura mušli a hned ji upevňujeme na krosnu. Nacházíme první šipku a následujeme ji. Cestou se kocháme zajímavými stavbami (např. od Gaudího). Leon je moc pěkný!
Jen se z něj pořád nějak nemůžeme dostat ven. Průchod trvá dlouho a vedro je čím dál větší. Poté, co jdeme chvíli do kopce, zastavujeme a převlékáme se do kraťasů.
Konečně jsme venku z města, ale jdeme stále po silnici. Cesta vede nejdříve po rovině, pak se ale začně mírně zvedat. Nikde žádný stín. Je nám strašné vedro a tak pořád pijeme. Samozřejmně jsme se zapomněly namazat a tak jsme se spálily hned první den. Začínají bolet záda a ramena z krosny.
Cesta moc neubíhá a opět se ozývají pochybnosti. Ujdeme to?
Konečně docházíme do Villadangos del Párano a ubytováváme se v pěkném albergue. Dost se divíme, že na pokoji skoro všichni spí (fascinující je zejména kluk, který do postele padnul tak, jak přišel, i s botama). Od dalšího dne už to samozřejmě praktikujeme také :-)
Po sprše hledáme a nacházíme restauraci a postupně se k nám připojují další poutníci, takže sedíme u sražených stolů asi v šesti. Dáváme si výborné poutnické menu ve dvou (což úplně stačí), v ceně je i láhev vína. Starší Holanďan, který už je prý na cestě půl roku (vyrazil rovnou z domova a ušel cca 3000km) ,nám dává svoji láhev a další téměř plnou dostáváme od jednoho staršího páru. Copak vypadáme jako alkoholici? Ještě že vedle nás sedí dva statní Němci a pomáhají nám s konzumací. Zpočátku si moc nerozumíme, oni jinak než německy neumí a já si ze školy pamatuji jen pár výrazů. S ubývajícím vínem ale zjišťujeme, komunikace není problém a za chvíli si už vyprávíme různé historky a smějeme se, až se za břicho popadáme.
Na albergue docházíme po tmě, všichni už spí. Snažíme se nedělat hluk.
Nemůžu usnout, všechno se se mnou točí. V noci je mi špatně, zvracím. To jsme to přepískly.
Pěkný začátek camina :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama