2. etapa

10. července 2011 v 13:51 |  Camino Portugués
San Pedro de Rates - Tamel (25 km)
V původním plánu jsme měly dnes jít 16 km do Barcelos a další den 33 km do Ponde de Lima. V albergue v Rates jsme našly jinou mapku, která doporučovala jít z Rates 25 km až do Tamelu, kde by mělo být také albergue.
Podařilo se nám vyrazit lehce po sedmé hodině jako třetí, pryč už byl starší polský pár, který odcházel už před šestou a brzy ráno tak dost hlučně balil a Španělé. Němky ráno nikam nespěchaly, zásadně opouštěly ubytovnu jako poslední. Po ránu bylo docela chladno, tak jsme šly v bundách. Dlouho jsme nemohly najít žádný bar, kde bychom si daly snídani, nakonec se to podařilo až 6,5 km za Rates ve vesnici Pedra Furada. Bar byl asi 50 metrů mimo značenou cestu. Daly jsme si dvě velké kávy s mlékem a dvakrát něco sladkého a s sebou jsme si nechaly udělat obložené housky se sýrem a šunkou. Vše dohromady stálo 5,20 Euro.


Až do Pedra Furada vedla pěkná cesta lesem a mezi poli (opět převládala kukuřice), za Furadou už to bylo spíše po silnici. Trasa byla více zvlňená než včera, ale šlo se nám dobře. V Barcelos, našem původním cílovém městě, jsme si na lavičce u řeky daly pauzu a snědly sendviče. Měly jsme krásný výhled na katedrálu. Barcelos bylo vůbec moc pěkné město, zpětně jsme litovaly, že jsme se tam nezdržely déle.
Po svačině jsme přešly most a prohlédly si katedrálu a archeologické museum (archeologické nálezy pod širým nebem) a vyfotily jsme se u velkého barevného kohouta (a poté ještě u několika dalších). Kohout je symbolem Portugalska a v Barcelos kohouty vyrábějí - kovové, plastové i dřevěné, centimetrové i půlmetrové. Jsou na pohledech, ubrusech, přívěškách, odznacích, peněženkách…prostě kohouta si můžete koupit v jakékoliv formě. My si koupily dva malé kohoutky jako odznáčky na batoh. Jinak kohouty jako suvenýr mají v každém trochu větším městě.
Počasí bylo dnes hodně proměnlivé, chvíli sluníčko, chvíli mraky a vítr, dokonce to vypadalo na déšť. Tak jsme se během cesty musely několikrát převléknout.
Asi o čtyři kilometry dál, ve Vila Boa, jsme dostaly hlad (tedy hlavně já) a jelikož jsme zrovna narazily na minisupermarket, udělaly jsme menší nákup. Výběr tam moc nebyl, tak jsme koupily suchary, sušenou šunku a lahev červeného vína. Ano, tento den jsme pily už po cestě…a to byste nevěřili, jak pěkně se nám pak šlo, žádné kopce jsme nevnímaly :-) (a to byl v cestě jeden kopec dokonce tříkilometrový).
Během jídla nás předešli Poláci, kteří ráno odházeli před námi. To nám dalo důkaz, že jsme se po cestě moc neflákaly :-)
Na posledních šesti kilometrech jsme dopily zbytek vína (voda došla), z jednoho stromu po cestě utrhly citron (na citronádu na zítřek) a na vrcholu kopce konečně dosáhly albergue (3 Euro).

Následovala sprcha a večeře, která byla pro poutníky volně k dispozici v ledničce. Jednalo se o obrovský hrnec plný jakési směsi vepřového masa, luštěnin a zeleniny. Nandaly jsme si pěknou porci a jídlo ohřály v mikrovlnce, bylo to výborné. Seznámily jsme se se dvěma sympatickýma Němkama v důchodovém věku, které uměly jen německy a tak měly po trase trochu problém s dorozuměním. Andy si pak koupila nové tričko se šipkou (7 Euro), protože to původní, které jsem před skoro třemi lety koupila v Santiagu bylo už dost odřené od krosny. Po večeři jsme seděly na zahradě a psaly deník, sluníčko pěkně svítilo, takže nám krásně uschlo prádlo, dnes jsme totiž poprvé praly. Osvěžení poskytlo pivo z automatu, ubytovna byla totiž dobře vybavená - kromě automatu na studené nápoje tu byl i automat na kafe a k zapůjčení notebook s přístupem na internet (zdarma).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama