Červenec 2011

Třináctý den

12. července 2011 v 22:46 Camino Francés
Arca do Pino - Santiago de Compostela - 20 km

Bohužel nám poprchávalo i v poslední etapě. Nikdo to už ale nevnímá, všichni sledujeme jen patníky se vzdáleností do Santiaga, která se pomalu blíží k nule.
Cesta se zase mírně vlní a my spěcháme kupředu. Stoupáme na Monte Gozo, kde je zajímavý památník a obří albergue.
Hodně poutníků zde zůstává, ale my chceme více do centra, tak jdeme dále. Klesáme dolů a před námi se objevuje první cedule s nápisem Santiago. Všichni se u ní s vítěznými gesty fotíme. Už bychom chtěly vidět katedrálu, ale čeká nás ještě průchod městěm, který se zdá být nekonečný.
Konečně se před námi vynořuje. Je nádherná a my jsme z toho dojaté. Pocity po příchodu se ani nedají popsat. Je to radost i smutek. Radost z toho, že jsme to dokázaly, smutek z toho, že něco končí.

Jdeme do poutnické kanceláře, dostáváme razítka a certifikát o absolvování cesty. Pak se na chvíli rozcházíme, holky chtějí hotel, my jdeme na albergue. Jediné, kde jsou ještě volná místa (kromě Monte Gozo) je Seminarion Menor. Platíme dopředu dvě noci (48 Euro), v Santiagu je možné zůstat v jednom albergue více než jednu noc.
Po sprše a krátkém odpočinku se opět scházíme s holkama a couráme po městě, pak jdeme na slavnostní večeři.
Dnešní den se moc vydařil! Usínáme s úsměvy na rtech.


Dvanáctý den

12. července 2011 v 22:27 Camino Francés
Arzua - Arca do Pino - 19 km
Vstáváme a voláme holkám, domlouváme se, kde se sejdeme. Dnešní etapa je kraťounká, jen devatenáct kilometrů, navíc jen mírně zvlněným terénem. Bohužel začíná pršet a nepřestává celý den. Máme sice ponča, ale ta nám nechrání boty, takže za chvíli čvachtáme. Ani nikde nezastavujeme, nefotíme, pádíme do albergue. Jak jsme letěly, přišly jsme dlouho před otvíračkou a tak jsme stály asi hodinu v dešti ve frontě. V albergue jsme pak všechny pomocí novin, které jsme vyžebraly sušily boty.

Jedenáctý den

12. července 2011 v 21:57 Camino Francés
Palas del Rey - Arzua - 27 km
Vstáváme v sedm a jdeme na snídani do baru. Nejdeme nijak rychle, přesto nám cesta rychle utíká. Procházíme krásnými eukalyptovými lesy. Po čtrnácti kilometrech docházíme do Melide. V tomto městě se spojuje Camino frances s Camino primitivo. Jinak je Melida vyhlášená díky chobotnicím, které tu vaří v každé restauraci. To jsme musely ochutnat. Namátkově vybíráme jednu restauraci a objednáváme porci pro čtyři. Za chvíli nám donesli velký dřevěný tác a hromadu chapadel posypaných červenou paprikou, nakrájených na kousky. A k tomu chleba. Andy se na to moc netváří, ale mě to moc chutná.

Desátý den

12. července 2011 v 21:33 Camino Francés
Ferreiros - Palas del Rey - 32 km
Vstáváme v půl sedmé a v baru si dáváme obrovskou topinku s marmeládou. Čeká nás zatím nejdelší etapa. Cesta je pěkná, nahorů a dolů, přes spoustu malých vesniček s kamennými domy. Povídáme si s holkama a tak to utíká, ani nevíme jak.

Devátý den

12. července 2011 v 21:13 Camino Francés
Monasterio de Samos - Ferreiros - 26 km
Snídáme z vlastních zásob a jdeme sundat vyprané prádlo. Bohužel zjišťujeme, že neuschlo. Co se dá dělat, přiděláváme si ho kolíčky na krosny a vyrážíme. Je chladno, jdeme v kalhotách a dlouhých rukávech. Cesta je pěkná, přes pole, lesy a malé vesničky s břidlicovými ploty podél zahrádek.
Jak jsme předpokládaly, honíme se se Španělkama, i když všichni děláme jako že nic. Vedeme, ale míjíme šipku a jdeme někam mezi pole. Když dlouho nevidíme žádné značení, ptáme se pána na traktoru, jestli jdeme správně do Santiaga. Vysmál se nám :-)

Osmý den

12. července 2011 v 20:45 Camino Francés
O Cebreiro - Samos - 30 km
Z O Cebreiro to hned neklesá, naopak jdeme si osm kilometrů poměrně zvlněnou cestou. Lezeme na kopec Alto del Poyo a pak už je to konečně z kopce. Ach ta kolena! Tady vzniká moje hláška, kterou používáme dodnes - dělej delší kroky, bolí to stejně, ale je to rychlejší!
Jinak musím konstatovat, že Říman měl pravdu, první čtyři dny nás bolelo úplně všechno a ozývaly se i svaly, o kterých jsme neměly ani tušení - například na holeních nebo nártech. Pak ne že by to přestalo úplně bolet, ale tělo jakoby otupilo, krosnu už víceméně nevnímá a svaly nejsou tak hrozné, nejvíce bolí kolena při sestupech.

Sedmý den

12. července 2011 v 19:53 Camino Francés
Pereje - O Cebreiro - 25 km





Spíme do 6:15 a tak vycházíme poslední. Je celkem zima a občas mrholí. Cesta až do Pradely stále mírně stoupá. Následuje prudké klesání do Trabadela a pak jdeme dalšách jedenáct kilometrů po trochu zvedlé rovině. Cesta vede celou dobu po silnici. Dostáváme hlad a tak se ve vesničce Vega zastavujeme v pekárně a dáváme si úžasný croissant a kávu s mlékem. Překvapuje nás, že nám croissant servírují s vidličkou, jí se s ní dost špatně. Přemýšlíme o tom, co nás ještě čeká, dnešní etapa má být tou úplně nejtěžší na celém caminu.

Šestý den

12. července 2011 v 19:23 Camino Francés
Ponferrada - Pereje - 30 km (včetně bloudění)
Dnes ráno všichni vstávali mezi pátou a šestou, my o něco později, ale podařilo se nám vyrazit lehce po sedmé a to jsme i snídaly. Prvních 16 kilometrů bylo perfektních, skoro rovina, šlo se nám krásně. Pak se objevily dva kopečky a začalo být strašné vedro, šly jsme vinicemi bez trochy stínu. Udělalo se mi špatně a tak jsme šly pomalu.


Pátý den

12. července 2011 v 18:29 Camino Francés
Foncebadon - Ponferrada - 28 km
Snídáme v albergue, k dispozici je chleba s marmeládou. Vycházíme v 6:57 a šplháme necelé tři kilometry na nejvyšší bod camina - La Cruz del Hierro (Železný kříž). Cesta je krásná, s nádhernými výhledy do okolí. Po ránu je pekelná zima a navíc fouká studený vítr, takže jsme navlečené. Zastavujeme se u koní a fotíme. Fotogenické je tu úplně všechno, takže jdeme strašně pomalu, pořád zastavujeme.
Železný kříž je impozantní hlavně díky obrovské hromadě kamenů kolem něj. Kameny tam nechávají poutníci, jedná se o symbolické připomenutí přestavby katedrály, se kterou právě poutníci pomáhali nošením kamenů (kamínek by se správně měl přinést z místa bydliště). Samozřejmě tam kamínek necháváme také, i když je složité ho najít, protože cca kilometr před křížem se všechny kamínky různých velikostí "záhadně" ztratily. :-)

Čtvrtý den

12. července 2011 v 15:24 Camino Francés
Astorga - Foncebadon - 25 km
Mladé Španěly jsme podcenily, ráno se přestříkali sprejem a vyrazili dříve než my. Vůbec je zajímavé pozorovat ten večerní lazaret, většina lidí kulhá, nohy samá náplast, člověk by řekl, že se další den a ani nehnou. A přitom v sedm ráno už na albergue není ani noha.
Dnes bylo v plánu ujít 29 km do Manjarínu, ale lezením do kopce jsme byly tak vyčerpané, že jsme to zapíchly už ve Foncebadonu.
Ráno jsme posnídaly v albergue a vyrazily, cesta začala hned stoupat. Nejřív tak lehce a nenápadně, pak ale postupně přitvrzovala. Foukal docela silný vítr, což bylo na prašných cestách nepříjemné. Asi po devatenácti kilometrech docházíme do vesnice Rabanal del Camino. Je tu albergue, někteří poutníci zůstávají. Dáváme si polévku k obědu.
Z Rabanalu to stoupá ještě víc, máme krizi. Ta se pozná hlavně tak, že přestaneme mluvit :-)