4. etapa

10. července 2011 v 23:55 |  Camino Portugués
Ponte de Lima - Rubiaes (19 km)
Ráno nás svým bezohledným balením vzbudili Poláci před šestou hodinou. Ti snad balili každou ponožku do šustivé igelitky. Z postele jsme se vykopaly lehce po sedmé a v osm už jsme seděly v baru vedle albergue na snídani. Dnešní trasa byla moc pěkná, minimum silnice a o to více eukalyptových lesů, byla však poměrně kopcovatá. Dlouho to vypadalo na déšť, pak se mraky naštěstí roztrhaly a nespadla ani kapka. K pití jsme měly citronádu, kterou jsme poprvé vylepšily mátou, která tu všude roste jako plevel. Ve dvou kavárnách po cestě jsme se zastavily pro razítko, abychom trochu rozšířily sbírku. Když jsme podcházely dálnici v San Pedru, divily jsme se varování na sloupu, že nás čeká nebezpečný most. Nakonec se nám mnohem nebezpečnější než kluzská traverza přes řeku zdál velký pes, který nás pronásledoval dalších 200m :-)


Kousek za Ponte de Arco jsme si udělaly přestávku u male kapličky, snědly jsme broskve a v obchůdku si na cestu nechaly udělat sendviče se sýrem (v Portugalsku vypadá sendvič tak, že se rozřízne houska a hojně se naplní šunkou nebo sýrem. Její cena se pohybuje mezi 0,80 - 1 Euro). Je take nutné poznamenat, že jsme narazily na problém s pitnou vodou, po Portugalsku je strašně málo fontán a pokud už člověk na nějakou narazí, voda v ní většinou není pitná (aqua nao controlada). Tento problém se dá řešit dostatečnou zásobou vody z albergue a případnými zastávkami v barech, kterých je naopak po cestě požehnaně.
Po svačině jsme vyrazily dále a po chvíli potkaly na poli sedláka se zapřaženou krávou. Andy musí fotit každou krávu kterou vidí, jako by v Čechách nebyly, tak se "vrhla" i na tuhle. Sedlák si asi také chudák myslel, že vidíme krávu poprvé v životě a tak nás hned přizval k sobě a dal nám do ruky provaz, na kterém krávu vedl, ať se fotíme s ní. Skončilo to tak, že jsme jí musely tahat za cecíky a zkoušet si tak dojení :-)
U Fonte tres bicas (konečně fontána s pitnou vodou!) začalo tří kilometrové velmi prudké stoupání po kamenité cestě lesem. No…vylezly jsme to! :-) Následoval prudký sešup a táhlá rovinka a když už jsme sotva pletly nohama, objevil se na silnici nápis "Albergue 2000 m". Zajásaly jsme. Zanedlouho jsme opravdu dorazily do růžového domečku, který jako zatím všechny ubytovny v Portugalsku zářil novotou. Hned ve dveřích nás vítal hospitalero (nenapadá mne český ekvivalent, ubytovatel?) a nabízel šálek horkého bylinkového čaje. Otevřeno bylo už od 13:30, což se lišilo od našeho seznamu ubytoven, kde bylo uvedeno 15 hodin. Dalším rozdílem bylo, že poplatek byl dobrovolný (v seznamu 3 Euro). Hospitalero byl nadšený z našich kredenciálů, nikdy prý takové neviděl. Dokonce si je vyfotil.

Po ubytování následoval obvyklý ritual - vybalení, sprcha, praní prádla, na nohy chladivý gel a kompresní podkolenky a krátký spánek. Ze spánku nás dnes probral příchod Danielly a Caroliny, které dorazily asi hodinu po nás. Protože už jsme pociťovaly hlad, vyrazily jsme hledat restauraci. Po asi 500 metrech po silnici z kopce jsme na jednu narazily, ale moc se nám nelíbila, tak jsme šly ještě asi o 200 metrů dál. Restaurace, kterou jsme objevily, zela prázdnotou, ale hned se nás ujala milá starší paní a ptala se, co si dáme. Hlad už jsme měly velký a tak jsme objednaly dvě zeleninové polévky a napůl nějaké jídlo s masem (víc jsme z portugalštiny nerozluštily). A samozřejmě víno, tentokrát jsme si raději objednaly jen půl litru. Než paní donesla polévku, stihly jsme sníst tři housky s máslem :-)

Polévka byla jako vždy výborná, stejně tak i víno (poznámka - tato zeleninová polévka je všude velmi podobná a přesto trochu jiná - někde jsou v ní pro zahuštění šťouchané brambory, někdy těstoviny a někdy rýže, někde do ní přidávají fazole a úplně vždy je v ní kapusta. Cena polévky je 1,3 - 1,5 Euro.). Pak nám málem vypadly oči z důlků, když nám paní přinesla tu jednu porci jídla. Byl to velký oválný tác, na kterém byly čtyři kotlety, dobrých půl kilo hranolek a hromada rýže. Fakt to nešlo sníst, ale bylo nám líto to nechat, tak jsme rozřízly jednu housku a jednu kotletu jsme do ní strčily a připravily si tak svačinu na druhý den. Abychom byly schopné odejít, objednaly jsme si ještě dvě kávy. Jaký pak byl náš šok, když jsme poprosily o účet a paní si řekla jen o 7,50 Euro!
Při cestě zpět jsme se zastavily ještě v kavárně a miniobchůdku v jednom a koupily takové speciální místní sušenky (v podstatě se jedná o piškoty velikosti dlaně s cukrovou polevou) na snídani, pěknou vyuzenou klobásu na druhý den a láhev vína. Tu jsme pak večer vypily společně s Daniellou a Carolinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama