Červenec 2011

Třetí den

12. července 2011 v 15:04 Camino Francés
Villadangos del Párano - Astorga - 27 km
Dnes nás čeká delěí etapa, vstáváme v 6 hodin. Z noci si moc nepamatuji, ale cítím se dobře, naštěstí.
Vyrážíme v 7:20.
Jdeme zase po silnici, naštěstí ne moc dlouho. Troubí na nás hodně aut a řidiči mávají. To je milé. Většina dnešní etapy vede mimo silnici, hlavně po polních cestách. Cesta se mírně svažuje a my docházíme do krásného středověkého městečka Orbigos. Jsou tu krásné kamenné baráčky a úzké uličky. Nádherný je také kamenný most. Zastavujeme na kávu.

Druhý den

12. července 2011 v 14:34 Camino Francés
Leon - Villadangos del Párano - 22 km
Snídáme na nádraží za 3,80 Euro na osobu a sedáme na vlak. Do Leonu přijíždíme v půl desáté. Cestou přemýšlíme o tom, co nás vlastně čeká a jestli to zvládneme. Nijak jsme se na to nepřipravovaly, pořád jezdíme autem, kvůli samé práci není ani na sport moc času. No uvidíme.
Po vystoupení z klimatizovaného vlaku se do nás okamžitě opře Leonské sluníčko. Na to kolik je hodin, je docela hic. Z nádraží míříme rovnou ke katedrále pro razítko. Je naše úplně první, máme z něj radost jak malé děti.

Zahájení cesty

12. července 2011 v 14:30 Camino Francés
Po dvou letech jsme se konečně dostaly k tomu, abychom napsaly reportáž z naší francouzské cesty.
Bohužel jsme našly jen pár útržků poznámek, takže to bude složité lovení v paměti.
Před cestou jsme si nakoupily nějaké knižní průvoce a knížky o Caminu, jako například Svatojakubská cesta severním Španělskem do Santiaga de Compostela, Turistický průvodce po poutní cestě do Santiaga de Compostela, nebo Musím jít dál od Františka Lízny. Sloužily ale jen jako příprava na cestu, nechtělo se nám s nimi tahat a tak jsme si jen ofotily pár stránek k etapám naší cesty.
Rozhodly jsme se jít z Leonu a to kvůli práci. Mohly jsme si vzít jen dva týdny dovolené a to odpovídá zhruba 300 kilometrům trasy.

Cesta

12. července 2011 v 13:23 Básně a reflexe
Cesta

Poutníče pomni čím jsi kdysi býval,
s pokorou přijmi CESTU.
Je částí tebe,
ty a cesta jste jedno.
Ona utváří tebe a ty ji,
do cíle dospějete společně.
Když bude tvá mysl v harmonii s ŽIVOTEM,
pochopíš, že CESTA nikdy nekončí.
Jen ukazuje směr.

Tuhle básničku jsem našla v archívu svého počítače. Už si bohužel nepamatuji, jestli jsem ji sama napsala, nebo ji odněkud mám, takže zdroj je ???

10. etapa

11. července 2011 v 20:22 Camino Portugués
Herbón - Santiago de Compostela - Monte Gozo (30 km)
Ráno jsme vstaly před sedmou, sbalily krosny a došly si na snídani. Měly jsme toasty s máslem a marmeládou, jablkový koláč a kávu. Kolem osmé jsme vyšly, poprvé s D. a C. dohromady :-)
Po třech kilometrech jsme došly do Padronu, kde jsme se opět napojily na žluté šipky.
V Esclavitude jsme se pokochaly krásným kostelem. Podle legendy se jeho stavba začala financovat z daru poutníka, který šel nemocný do Santiaga a po napití z místní fontány se uzdravil.
V jednom baru po cestě jsme si daly napůl velké bocadillo se sušenou šunkou. Cesta vedla jako obvykle přes pole a lesy, občas i po silnici, několikrát jsme přecházely koleje. Minuly jsme Teo, kde se nachází poslední albergue před Santiagem.
Těsně před Santiagem se Andy udělaly puchýře (dostala se tak na docela pěkných 8 kousků :-)) a špatně se jí šlo, tak jsem jí v lese našla hůl. Konečně začala vypadat jako pravý poutník :-) Kousek před Santiagem jsme si na chvíli sedly na Coca-colu, byly jsme všechny nějaké utahané. O kousek dál se D. a C. zastavily na cigaretu, my jsme šly dál s tím, že se u katedrály sejdeme. Bohužel už jsme se nenašly. Osaměle jsme tedy doklopýtaly do Santiaga, které nám připadalo tak známé, jako bychom ho opustily před pár dny. Euforické pocity jako po francouzské cestě se ale nedostavily, asi proto, že ještě nejsme u cíle, musíme ještě na Fisterru!

Zamířily jsme rovnou do poutnické kanceláře pro certifikáty a pro credencialy na příští cestu. Byla tam docela fronta, jinak jsme musely konstatovat, že modernizují, měli tam takový ten automat na lístečky s pořadovými čísly. Poté jsme se přesunuly do turistické kanceláře, která je ve stejné ulici, jen o kousek dál. Chtěly jsme nějaké informace o cestě na Fisterru. Paní v kanceláři se nám ochotně věnovala, dala nám průvodce na Fisterru, jízdní řády autobusů z Fisterry i ze Santiaga do Viga, které jsem chtěla. Na mapce nám pak ukázala, jak se dostaneme do albergue, ve kterém jsme chtěly přespat. Vybraly jsme albergue Jaime Garcia, které od nás bylo vzdálené asi dva kilometry. Loni jsme spaly v soukromém albergue Seminario Menor, které bylo od katedrály sice jen 500 metrů, ale chtěli tam 12 Euro za noc a to se nám nechtělo platit. Po půlhodině, na které až byla Andy řádně protivná (bolest nohou a únava, chápu) jsme albergue našly, s hrůzou jsme ale zjistily, že je do odvolání zavřené. To byl tedy pech, už jsme byly fakt utahané a chtěly jsme jít ještě do katedrály. Zvážily jsme možnosti a nakonec jsme se rozhodly pro Monte Gozo. Jedná se o největší albergue na celém caminu s kompletním vybavením pro poutníky. Je to obrovský areál s vlastní restaurací a kavárnou s kapacitou více jak 500 lidí. Navíc je s cenou 5 Euro za osobu nejlevnější v Santiagu. Bohužel to bylo ještě další dva nebo tři kilometry a v závěru do kopce. Ale došly jsme nakonec docela v pohodě, vidina ubytování nás hnala. Popovídaly jsme si s příjemným hospitalerem, který Andy navrhl amputaci nohy a šly vybalit. Pokojíky byly jen pro šest osob, příjemné.

Vysprchovaly jsme se, vypraly a po obhlídnutí puchýřů usoudily, že nejenom že dnes už ke katedrále nejdeme, ale že Fisterra je v ohrožení. Andy se totiž udělaly obrovské puchýře na špičkách prstů, každý krok tedy musel obrovsky bolet. Tak jsme to ošetřily a domluvily se, že ráno moudřejší večera a že tedy uvidíme. Pak jsme došly do malého obchůdku a koupily ingredience na polévku, samozřejmně s kapustou a cizrnou, která nám velmi zachutnala.
Šly jsme spát brzy, bylo nutné dočerpat síly.

9. etapa

11. července 2011 v 20:04 Camino Portugués
Caldas de Reis - Herbón (23 km)
Ráno jsme se probraly velice rychle, neboť malí Němci řádili :-) Vyšly jsme ale poslední, moudře jsme usoudily, že se tam s nimi nebude přetlačovat a vyčkáme, až odejdou. Šly jsme pomalu, cesta nějak vůbec neubíhala. Po pěti kilometrech jsme musely zastavit na kávu. V cestě nám dnes stály dva kopce, nebyly ale nakonec tak strašné, jak vypadaly podle profilu v mapce. Zase pěkně svítilo sluníčko a Andy si už podruhé spálila uši a krk :-)
Zastavily jsme v baru pro zmrzlinu a razítko a plahočily se dál pěknou cestou polem a lesem. Na kopci nás čekala pěkná podívaná, jezdec tam trénoval krásného grošáka. Zeptaly jsme se, jestli si ho můžeme vyfotit a následovala asi desetiminutová konverzace, během níž jsme dostaly do ruky otěže a koníka si mohly pohladit. Byl pěkně zpocený.
Následovalo pěkné kaskádovité klesání na kterém jsme se konečně trochu rozešly.

8. etapa

11. července 2011 v 18:21 Camino Portugués
Pontevedra - Caldas de Reis (22 km)
Opět jsme vstaly mezi posledními, alespoň ale do krásného dne. Prošly jsme Pontevedrou a pořídily pár fotek, je to docela pěkné město. Prohlédly jsme si kostel Virgen Peregrina (Panny Poutnice). A convento de San Francisco (konvent Svatého Františka) ze 14. století. Prošly jsme město, přešly krásně zrestaurovaný středověký most Ponte do Burgo se svatojakubskými mušlemi na obloucích a pokračovaly směr Caldas de Reis.

7. etapa

11. července 2011 v 14:42 Camino Portugués
Mós - Pontevedra (30 km)
O co jsme si včera cestu zkrátily, to jsme musely dnes dojít, čekalo nás tedy 30 kilometrů. Přesto jsme byly schopné vyrazit až po osmé a poté, co jsme si daly kafe na probrání. Němky ještě spaly, zbývalí spolunocležníci už byli pryč. Cesta začala pěkně zostra, hned pěkně do kopce. Ten se před námi zvedal dobré čtyři kilometry. Zbytek cesty až do Redondely jsme naopak klesaly. Redondela byla takové celkem rušné město, které se nám moc nelíbilo, tak jsme byly zpětně rády, že jsme zůstaly v Mósu. Začalo docela slušně pršet, navlékly jsme tedy ponča. Bohužel pršelo po celý zbytek cesty (holt Galicie). V supermarketu jsme si koupily broskve, salám, džus a sladké pečivo (magdalenas) a svištěly dál.

6. etapa

11. července 2011 v 13:46 Camino Portugués
Tuy - Mós (21 km)
Dnes se nám podařilo vyrazit před půl osmou, spěchaly jsme, protože nás měla čekat zatím nejdelší etapa (30 km do Redondely). Tam jsme nakonec nedošly, ale o tom až za chvíli.
Posnídaly jsme balené croissanty ze včerejška a v jednom z mnoha barů si daly kávu. V 7:52 (jeden z mála časů, který máme z nějakého záhadného důvodu poznamenaný. Jinak jsme čas vůbec neřešily, maximálně tak otvírací hodiny na ubytovnách, ani jsme si s sebou nebraly hodinky) jsme vyrazily vstříc novému dni.

5. etapa

11. července 2011 v 0:02 Camino Portugués
Rubiaes - Tuy (22 km)
Ráno jsme vstaly mezi posledními (D. a C. samozřejmě ještě spaly) a kolem osmé vyrazily do baru, kde jsme včera nakupovaly. Daly jsme si dvě kávy a snědly k nim sušenky, ke klobáse jsme si na cestu přikoupily čerstvý chléb. (poznámka ke kávě - místní ceny jsou opravdu fascinující, piccolo stojí kolem 0,50 - 0,60 Euro, velká káva s mlékem většinou 0,80 Euro)
Po snídani jsme vyrazily a šlo se nám velmi dobře, cesta rychle utíkala. Silnice bylo minimum a opět spousta úžasných eukalyptových lesů. Bylo pod mrakem a dvakrát mrholilo. Už jsme si zvykly na myšlenku, že na této dovolené se moc neopálíme :-)