Červenec 2011

4. etapa

10. července 2011 v 23:55 Camino Portugués
Ponte de Lima - Rubiaes (19 km)
Ráno nás svým bezohledným balením vzbudili Poláci před šestou hodinou. Ti snad balili každou ponožku do šustivé igelitky. Z postele jsme se vykopaly lehce po sedmé a v osm už jsme seděly v baru vedle albergue na snídani. Dnešní trasa byla moc pěkná, minimum silnice a o to více eukalyptových lesů, byla však poměrně kopcovatá. Dlouho to vypadalo na déšť, pak se mraky naštěstí roztrhaly a nespadla ani kapka. K pití jsme měly citronádu, kterou jsme poprvé vylepšily mátou, která tu všude roste jako plevel. Ve dvou kavárnách po cestě jsme se zastavily pro razítko, abychom trochu rozšířily sbírku. Když jsme podcházely dálnici v San Pedru, divily jsme se varování na sloupu, že nás čeká nebezpečný most. Nakonec se nám mnohem nebezpečnější než kluzská traverza přes řeku zdál velký pes, který nás pronásledoval dalších 200m :-)

3. etapa

10. července 2011 v 13:59 Camino Portugués
Tamel - Ponte de Lima (25 km)
Dnes jsme vyšly až v děvět, protože jsem na albergue našla plánek s ubytovnami po celé trase, kde byly i otvírací hodiny. A Albergue v Ponte de Lima otevíralo až v pět. Tak jsme se trochu divily, kam všichni ráno tak spěchají (když je to jen 25 km), odcházely jsme skoro poslední. Snídaně byla opět připravená, v lednici byla vajíčka, která si Andy udělala míchaná a já si ohřála sladkou rýžovou kaši. V automatu jsme si daly kafe a nic nám nechybělo :-)
V další vesnici jsme potkaly tři starší Francouze se kterými jsme se pak průběžně míjely celou etapu. Na svůj věk totiž byli pěkně rychlí :-)
Tato etapa byla bohužel deštivá, donutila nás dokonce vybalit ponča. Mě se podařilo to mé roztrhnout, ale nakonec mi vydrželo až na Fisterru.













2. etapa

10. července 2011 v 13:51 Camino Portugués
San Pedro de Rates - Tamel (25 km)
V původním plánu jsme měly dnes jít 16 km do Barcelos a další den 33 km do Ponde de Lima. V albergue v Rates jsme našly jinou mapku, která doporučovala jít z Rates 25 km až do Tamelu, kde by mělo být také albergue.
Podařilo se nám vyrazit lehce po sedmé hodině jako třetí, pryč už byl starší polský pár, který odcházel už před šestou a brzy ráno tak dost hlučně balil a Španělé. Němky ráno nikam nespěchaly, zásadně opouštěly ubytovnu jako poslední. Po ránu bylo docela chladno, tak jsme šly v bundách. Dlouho jsme nemohly najít žádný bar, kde bychom si daly snídani, nakonec se to podařilo až 6,5 km za Rates ve vesnici Pedra Furada. Bar byl asi 50 metrů mimo značenou cestu. Daly jsme si dvě velké kávy s mlékem a dvakrát něco sladkého a s sebou jsme si nechaly udělat obložené housky se sýrem a šunkou. Vše dohromady stálo 5,20 Euro.

1. etapa

10. července 2011 v 10:53 Camino Portugués
Vilar do Pinheiro - San Pedro Rates (20 km)
Ráno jsme se vykoupaly ve vaně, užily jsme si ten luxus s myšlenkou, že něco takového se nám v přístích 15 dnech už nepodaří. Pak jsme vyrazily na snídani. Hned naproti hostelu jsme našly pekárnu, kde bylo možné na stojáka posnídat čerstvé pečivo a kávu. Svojí "plynulou portugalštinou" jsem objednala dvě kávy s mlékem a dva croissanty a nestačila jsem se divit, když jsme dostaly jednu kávu s mlékem a čtvrtlitr horkého mléka. No vypila jsem ho :-). Tato snídaně nás stála 2,70 Euro. Poté jsme v metru prozkoumaly mapu a vydedukovaly, že ke katedrále se dostaneme přes zastávku Sao Bento (trasa D, žlutá). Přebalily jsme krosny tak, aby vážila každá přibližně stejně a udělaly si rezervaci na sobotu za 14 dní, kdy se budeme přes Porto vracet.
Na Sao Bentu jsme našly informační kancelář, kde jsme dostaly mapu a pak jsme začaly obcházet místní obchody se suvenýry, jelikož jsme zjistily, že nemáme kartu do foťáku…:-/

Zahájení cesty

10. července 2011 v 10:43 Camino Portugués
Kamarád nás odvezl na ruzyňské letiště, my se v klidu odbavily a zanedlouho už jsme seděly v letadle do Milána. Let byl naprosto bezproblémový, o cca 1,5 hodiny později jsme přistály v Miláně. Letadlo do Porta letělo až o 4 hodiny později, tak jsme si prošly letiště, zašly na oběd a nakonec si koupily lahev vína a při ní pozorovaly přílety a odlety letadel. V šest večer jsme konečně vyletěly směr Porto, letadlo bylo opět přistavené přesně na čas. Let trval něco málo přes dvě hodiny, ale protože je v Portugalsku o hodinu posunutý čas, přistály jsme v půl osmé místního času.
Letiště je s městem spojeno metrem, takže jsme si hned po přistání šly koupit jízdenky. Chvíli jsme luštily, jak velká automatická prodejní mašina funguje, nakonec jsme tam správně namačkaly cílovou stanici, u které měl být náš penzion a zaplatily 2,5 Eura za každý lístek (poznámka - za vytištění lístku se platí poplatek 0,5 Euro, lístek je ale dobíjecí, je tedy potřeba ho používat i na další cesty a vyhnout se tak půl Euru navíc za každou cestu).
Metro je pěkné, moderní, čisté a klimatizované, každá stanice je hlášena rozhlasem a zobrazena na digitálním displeji, takže jsme neměly problém nejprve přestoupit na Trindade (největší přestupní stanice, kde se kříží asi 5 linií metra) a pak i správně vystoupit. Horší už to bylo s nalezením penzionu, respektive ulice, ve které se měl nacházet. Nikde jsme ji neviděly a místní ji neznaly. Průzkumem mapy na zastávce jsme nakonec zjistily, že jsme úplně špatně a že se musíme vrátit o pár stanic zpět na náměstí Marqués (další Euro). Tam opět nikdo hledanou ulici neznal (a bylo vtipné se s místními dorozumět, neboť anglicky ani španělsky nikdo nemluvil), po nějaké chvíli jsme ale narazily na pána, který nejenže věděl kde je, ale dokonce nás do ní dovedl. Penzion jsme pak našly za chvíli, ale jaká byla naše hrůza, když jsme zjistily, že dům má zatlučená okna a na zdi nápis "na prodej".

Vážně nechápu, jak je možné, že mi někdo potvrzoval rezervaci. Pravda je, že to bylo portugalsky a tak jsem to možná úplně nepochopila :-)

Bylo jedenáct večer, na Porto už dávno padla tma a my začínaly lehce propadat zoufalství. V hlavě už se mi začínaly rýsovat představy, jak spíme v parku na lavičce, naštěstí nás ale napadl spásný nápad - na náměstí Marqués jsme viděly nějaký hostel (Residencial do Marqués), zkusíme se tam zeptat.
Štestí se na nás nakonec usmálo, byla tam slečna, co uměla trochu anglicky a nabídla nám jednu postel v třílůžkovém pokoji se sociálním zařízením za 25 Euro. Braly jsme všemi deseti a když jsme zjistily, že postel je letiště a na trojlůžáku kromě nás nikdo není, nebralo nadšení konce.
Daly jsme si sprchu a usnuly spánkem spravedlivých :-)

Příprava na cestu

10. července 2011 v 10:29 Camino Portugués
Francouzská cesta, kterou jsme absolvovaly v roce 2009 nás nadchla natolik, že jsme chtěly zkusit cestu další. Letos nadešel ten správný čas a my zvolily cestu portugalskou.
Příprava probíhala pár měsíců před odletem, který jsme naplánovaly na 10.6. - nákupem letenek. Brouzdaly jsme po internet kvůli tipům, jak se nejlépe a nejlevněji dostat do Porta a z průzkumu nám nejlépe vyšla společnost EasyJet a let přes Miláno. EasyJet má jako nízkonákladovka všechno mimo letu samotného za příplatek a tak skoro nejdražší položkou letenky bylo odbavení zavazadla. Abychom náklady zminimalizovaly, nacpaly jsme do jedné krosny všechny težké věci a tu odbavily a druhou poloprázdnou jsme si nechaly jako příruční zavazadlo. Celková cena 8 letů (Praha-Miláno, Miláno Porto a zpět pro dvě osoby) včetně jednoho zavazadla nás vyšla na 7.200 Kč.

Camino Fever

10. července 2011 v 8:28 Básně a reflexe
Báseň, která mne oslovila, cítím to samé...

Camino Fever
I must go down to the South again, to the lonely road and the sky,
And all I ask is a winding path and a star to see her by.
It´s a long road, it´s a hard road, it´s a strange road to the end,
And all I ask is a loaf of bread and a jug of wine, my friend.

The wind is whistling through the oaks, the larks are singing sweet,
And all I ask is a stranger´s smile and some balm for my aching feet.
How dark the soul in the dead of night! But how bright the morning sun!
And all I ask is a warm bed before the day is done.

I must go down to the South again, the Camino is calling me,
Down to a place of love and grace where my heart beats wild and free,
And all I ask is a rinsed-clean mind, and some clarity of thought,
And a book and a staff and a scallop shell, and to find what it was I sought.


Proč jít Camino

9. července 2011 v 21:46 Básně a reflexe
Kvůli samotě.

Kvůli společnosti.

Kvůli zajímavým setkáním.

Pro výbuchy smíchu.

Pro chvíle zoufalství.

Pro euforické pocity po dojití do Santiaga.

Pro poznání svých možností.

Pro překonávání svých možností.

Pro víru, ať už je jakákoliv.

Kvůli západu slunce na Fisteře.

Kvůli všem těm nádherným východům slunce.

Pro ochutnání místní kuchyně.

Pro společné vaření na albergue.

Pro uvědomění si, jak málo člověk potřebuje.

Pro zapomenutí na všechny starosti.

Pro souznění s přírodou.

Pro uvědomnění si, že klišé "cesta je cíl" skutečně platí.

Pro možnost jen tak sedět a pozorovat mravence, kteři odnášejí drobečky z právě pojídaného bocadilla.

Pro pokoru před Cestou.

Pro dobrodružství.

Pro zábavu.

Pro zkušenost se spaním na lavičce, na podlaze tělocvičny, nebo na letišti.

Pro vypití litrů výborného a levného vína.

Pro ochutnání chobotnice.

Pro humorné chvíle spojené se snahou se dorozumět.

Pro naprosté souznění s duchem Cesty.

Najít sebe sama.

Pro sledování žlutých šipek.

Pro slyšení pozdravu Buen camino!

Proto, že auta troubí a cizí lidé zdraví.

Pro krávy, osly a ovce na cestách.

Pro krásnou architekturu.

Pro všechna ta café con leche a croisanty.

Pro prožití jiného života, byť jen na chvíli.

Pro přátelství.

Proto být na chvíli poutníkem.

Prostě proto.

Zloděj ukradl Codex Calixtinus z katedrály

9. července 2011 v 20:14 Camino de Santiago
Tento týden postihla santiagskou katedrálu hotová pohroma - někdo ze sejfu v katedrále ukradl vzácný ilustrovaný rukopis Codex Calixtinus (kterému se také říká Kniha svatého Jakuba) ze 12. století. Jedná se o jeden z nejbohatších středověkých zdrojů historických událostí, hudby, geografických a lingvistických informací. Předpokládá se, že byl ukraden velmi zkušenými zloději v neděli (3.7.), přičemž ztráta byla zjištěna až v úterý.
Jelikož se v kodexu objevují popisy Svatojakubské cesty, předpokládalo se dříve, že sloužil jako průvodce středověkým poutníkům. Ve skutečnosti tomu tak ale nebylo.

Svatý rok

9. července 2011 v 10:35 Camino de Santiago
Pokaždé, když den svatého Jakuba (25. července) připadne na neděli, vyhlašuje katedrála v Santiagu takzvaný Svatý rok (Aňo Santo). Svatý rok výchází vždy po 6, 5, 6 11 letech. První svatý rok byl vyhlášen papežem Calixtem II v roce 1126. Poslední Svaté roky byly v letech 1982, 1993, 1999, 2004 a 2010.
Další Svaté roky vycházejí na roky 2021, 2027 a 2032.
V těchto letech přichází do Santiaga nejvíce poutníků, viz statistiky zmíněné v předchozích článcích.