6. etapa

11. července 2011 v 13:46 |  Camino Portugués
Tuy - Mós (21 km)
Dnes se nám podařilo vyrazit před půl osmou, spěchaly jsme, protože nás měla čekat zatím nejdelší etapa (30 km do Redondely). Tam jsme nakonec nedošly, ale o tom až za chvíli.
Posnídaly jsme balené croissanty ze včerejška a v jednom z mnoha barů si daly kávu. V 7:52 (jeden z mála časů, který máme z nějakého záhadného důvodu poznamenaný. Jinak jsme čas vůbec neřešily, maximálně tak otvírací hodiny na ubytovnách, ani jsme si s sebou nebraly hodinky) jsme vyrazily vstříc novému dni.



Hned za městem jsme vstoupily mezi pole a cesta pak pokračovala lesem. V něm jsme potkaly osamnělého španělského poutníka, který začal svou cestu právě v Tuy (jak jsme se dozvěděly, dělá to tak spousta Španělů). Byl velmi sdílný a tak nás hned informoval o tom, že malý most, který právě přecházíme (Ponte das Febres - Most horečky) je velmi starý a svůj název má kvůli tomu, že před mnoha a mnoha lety tudy procházel po svém caminu San Telmo, patron města Tuy, dostal ale horečku, kvůli které se musel vrátit zpět do města, kde během pár dní zemřel. U mostu stojí kamenné kříže, sám o sobě je ale velmi nenápadný, je totiž překrytý dřevěnou lávkou, takže si člověk pomalu nevšimne, že prochází po starobylém kamenném mostě.
Po asfaltové cestě jsme došly k dalšímu zajímavému místu - Španěl říkal, že je to cavario, tedy myslím křížová cesta. Kamenných křížů tam bylo pohromadě pět. O kousek dále jsme přešly další starý kamenný most v Orbenlle a po cestě poprvé v životě ochutnaly plody mučenky. Jsou malé a oranžové, s měkkou slupkou, trochu připomínají oválné mandarinky. Po rozloupnutí jsou zase jako granátové jablko, vnitřek je totiž plný červených semínek, která se jedí. Chutnají výborně! Mimo mučenek jsme dnes měly ještě fíky, blumy a jablka, Španěl se o nás staral a trhal nám je ze zahrad. Asi byl rád, že nemusí jít sám.
V odpočinkové zóně v (area de descanso) jsme se samy obsloužily razítkem a potkaly skupinu sprintujících postarších Španělek. Zřejmě trénovaly rychlochůzi, protože nám po chvíli utekly :-)
Následoval prudký sestup a my se objevily v průmyslové zóně, patřící k Porriňu. Fuj, to byl úplně nejhorší úsek z celého camina! Průmyslová zóna je obrovská (prý je druhá nejdůležitější v Galicii), náš průchod byl dlouhý cca tři kilometry, které navíc vůbec neutíkaly.
Do Porriňa jsem vstoupily úzkou starou ulicí a při průchodu městem si prohlédly kapli San Benito a kostel Svaté Marie. Minuly jsme albergue, kde se dnes řada poutníků ubytovala (sice je to jen 16km od Tuy), ale ta průmyslová zóna byla psychicky vyčerpávající. Daly jsme si svačinu a pozorovaly nádherné siamské kočky u popelnic (ta v Galicii už jich tolik není, ale Portugalsko bylo plné toulavých siamek. Byly tak nádherné, že být tam autem, nejspíš si jednu odvezu).
Za Porriňem jsme se napojily na rušnou rychlostku N-550 po které se šlo zase zatraceně dlouho, prakticky až do městečka Mós. Silnice, kde musí být člověk pořád ve střehu, nás vyčerpala natolik, že jsme se v Mósu zasekly, že už dál nejdeme. Věděly jsme, že v Mósu je albergue, takže to nebyl problém. Horší bylo, že kromě pěkného kostela Santa María de Mos tam nic jiného není, řekly jsme si ale, že to přežijeme. Hospitalerem v tomto albergue je majitel maličkého obchůdku hned naproti. Oproti 5 Euro nám poskytl jednorázové povlečení (v Portugalsku nebylo nikde, v Galicii je to standard) a prodal nám i kafe a pivo. Nutno poznamenat, že ceny v tomto obchůdku byly značně přemrštěné - např. kafe s mlékem za 1,80 Euro (pán hřešil na to, že nikde nablízku nic jiného není).
V albergue byl zatím ubytovaný jen starší maďarský pár a dočasně tam přebývala asijská Portugalka se dvěma oslíky. Byly teprve dvě odpoledne a tak jsme se po sprše vydaly na průzkum okolí. Opravdu to bylo dost zoufalé, našly jsme jeden bar, kde vařili až od sedmi a jinak nikde nic. Sešly jsme tedy na hlavní silnici a na ní jsme po chvíli objevily malou pekárnu. Koupily jsme si něco na snídani a chleba a poptaly se, jestli je v okolí nějaký obchod. Dostaly jsme tip, že bychom ho mohly najít asi o kilometr dále. Času jsme měly spoustu, tak jsme vyrazily. Tím obchodem byla ve skutečnosti garáž s obrovským výběrem vína a alkoholu, se zbytkem to už bylo slabší, měli tam jen nějaké konzervy. Nakonec jsme si vybraly dobré víno, naloženou cizrnu, loupané papriky a drcená rajčata. U vydřiducha v albergue (jinak to byl moc milý pán) jsme si koupily slaninu krájenou na kostičky. Ze všech ingrediencí jsme pak stvořily oběd, který byl překvapivě velmi dobrý.
Chvíli poté zavítal na albergue další poutník, Brazilec s bolavým kolenem, kterého jsme potkávaly už od Ponte de Lima. Byl tak vyřízený, že šel rovnou spát.
My vzaly víno a deníček a šly si sednout ven na sluníčko, bylo krásně. Daly jsme se do řeči s Portugalkou od oslíků a dozvěděly jsme se, že pochází z Macaa, bývalé portugalské kolonie. Rodiče se přistěhovali do Portugalska, když byla ještě dítě. Nyní už tráví druhý týden na farmě s oslíky jako dobrovolná pracovnice. Oslíky je možné si za poplatek zapůjčit (cenu bohužel nevěděla, to je prý starostí majitelů) a absolvovat camino s nimi. Ne na nich, osel prý uveze jen 50 kg.
Asi v pět večer dorazili D. a C., také byly z dnešní etapy tak otrávené, že na albergue zůstaly. Tak jsme koupily ještě jedno víno :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hudgens-twitter hudgens-twitter | Web | 11. července 2011 v 13:57 | Reagovat

dobrý blog (okomentuj aj môj) dik

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama