9. etapa

11. července 2011 v 20:04 |  Camino Portugués
Caldas de Reis - Herbón (23 km)
Ráno jsme se probraly velice rychle, neboť malí Němci řádili :-) Vyšly jsme ale poslední, moudře jsme usoudily, že se tam s nimi nebude přetlačovat a vyčkáme, až odejdou. Šly jsme pomalu, cesta nějak vůbec neubíhala. Po pěti kilometrech jsme musely zastavit na kávu. V cestě nám dnes stály dva kopce, nebyly ale nakonec tak strašné, jak vypadaly podle profilu v mapce. Zase pěkně svítilo sluníčko a Andy si už podruhé spálila uši a krk :-)
Zastavily jsme v baru pro zmrzlinu a razítko a plahočily se dál pěknou cestou polem a lesem. Na kopci nás čekala pěkná podívaná, jezdec tam trénoval krásného grošáka. Zeptaly jsme se, jestli si ho můžeme vyfotit a následovala asi desetiminutová konverzace, během níž jsme dostaly do ruky otěže a koníka si mohly pohladit. Byl pěkně zpocený.
Následovalo pěkné kaskádovité klesání na kterém jsme se konečně trochu rozešly.

Rozhodly jsme se, že dnes nepůjdeme do Padronu, což je standardní camino, ale zkusíme alternativní cestu do Herbónu. Herbón nám doporučily D. a C., loni tam prý byla jejich kamarádka a byla nadšená.
Prý se jedná o bývalý klášter, který se jako albergue začal používat teprve loni. Znamenalo to kousek před Padronem uhnout z cesty a sledovat asi tři kilometry červené šipky. Cesta byla dobře značená a vedla chvíli po silnici, pak lesem a přes most. Asi v půl druhé jsme byly na místě, albergue (kapacita 22 míst) bohužel otevíralo až ve čtyři. Tak jsme si ho zatím prohlédly - jedná se o obrovský klášterní complex s kostelem a velkou zahradou. Na té jsme se pak rozvalily, Andy šla prozkoumat Habrón a já usnula. Vrátila se trochu vyděšeně, vůbec nic tam prý není, dokonce ani fontánka s pitnou vodou (která nám už došla), našla jen jeden bar u silnice. Na to, že už nám došlo i všechno jídlo a byly jsme dost hladové, to nebyla dobrá zpráva. Nedalo mi to a vesničku jsem šla prozkoumat také. Úzké uličky, kamenné domy, zahrádky a políčka s malými papričkami (později jsme zjistily, že papričky z Herbónu jsou vyhlášené) a úplně mrtvo. Sklesle jsem se vrátila zpět a náladu mi zvedly až D. a C. které právě dorazily.

Společně jsem přečkaly poslední půlhodinku do otvíračky a šly se pozdravit s hospitalerou, která nás vítala u dveří. Albergue, udělané v jedné části komplexu, bylo maličké, ale útulné. V přízemí uvítací hala a "klubovna", jídelna a toalety, na patře 11 paland. Bylo to tam moc pěkné! Dostaly jsme krásné barevné razítko (dokonce jsme si mohly vybrat ze dvou typů :-)) a dozvěděly se, že poplatek za ubytování je dobrovolný a že v půl deváté dostaneme večeři a v půl osmé ráno snídani. Hurá, nebudeme o hladu! Když jsme navíc dostaly klasické nefalšované zářivě bílé a voňavé povlečení, nebrala naše radost konce :-)
Po sprše jsme šly dobu do večeře přečkat do baru, kde jsme si daly pár piv (točili ho do dvoudecek).

Od osmi byla mše a v půl deváté nás opravdu čekala večeře. Byl salát s tuňákem, výborná cizrnová polévka s chorizem a empanada (slaný koláč plněný většinou masem nebo rybou a zeleninou). Po večeři nám byl nabídnut ještě jogurt, ale my si raději přidaly polévku, čímž jsme hospitaleru potěšily. Dokonce vyndala domácí liker, který se prý dělá z pomerančů a mandarinek ze zahrady. Byl vynikající.
U večeře jsme si povídaly a dozvěděly jsme se, že jedna hospitalera je z Mexika a druhá a Argentiny, obě to byly paní hodně přes padesát. V albergue prý pracují každý rok jako dobrovolnice, pokaždé 15 dní a dalších 15 dní pak tráví na caminu. Když se dozvěděly, že chceme dojít až na Fisterru, doporučily nám k ubytování albergue v Corcubiónu, prý funguje na stejném principu jako toto.

Za vše jsme poděkovaly, pomohly umýt nádobí a šly se ještě projít po zahradě. Pak už nás únava přemohla a šly jsme spát (a přidaly další peníze do kasičky).
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama