Osmý den

12. července 2011 v 20:45 |  Camino Francés
O Cebreiro - Samos - 30 km
Z O Cebreiro to hned neklesá, naopak jdeme si osm kilometrů poměrně zvlněnou cestou. Lezeme na kopec Alto del Poyo a pak už je to konečně z kopce. Ach ta kolena! Tady vzniká moje hláška, kterou používáme dodnes - dělej delší kroky, bolí to stejně, ale je to rychlejší!
Jinak musím konstatovat, že Říman měl pravdu, první čtyři dny nás bolelo úplně všechno a ozývaly se i svaly, o kterých jsme neměly ani tušení - například na holeních nebo nártech. Pak ne že by to přestalo úplně bolet, ale tělo jakoby otupilo, krosnu už víceméně nevnímá a svaly nejsou tak hrozné, nejvíce bolí kolena při sestupech.

Klesáme jedenáct kilometrů až do Triacastely, kde jsme chtěly původně zůstat. V průvodci jsme se ale dočetly o alternativní cestě na klášter Samos, která nás zaujala natolik, že jsme změnily plány. Tak jsme si tam daly alespoň kávu s svištěly dál. Jde se nám výborně a tak se pořád honíme se skupinkou tří mladých Španělek, které začaly (stejně jako hromada dalších poutníků) na O Cebreiru. Poslední kilometry před Samosem vedly přes skoro opuštěné vesnice, pole a lesy. Když už jsme začaly brblat, kde že ten Samos je, že už bychom tam měly být, otevřel se před námi průsek mezi stromy za zítkou a my oněmněly úžasem. Před námi se rozkládal obrovský chrámový komplex. Po těch mnoha kilometrech v úplně opuštěné liduprázdné oblasti bychom něco takového vůbec nečekaly.
Albergue, vybudované v jedná budově komplexu, bylo bohužel ještě zavřené. Kupujeme naproti v baru zmrzlinu a čekáme. Andy přitom skoro usnula :-)
Po ubytování a vyprání si jdeme naproti na večeři a pak z postele pozorujeme, jak si všichni ošetřují nohy. My jsme na tom z tohoto pohledu poměrně dobře, já mám jen jeden puchýř a Andy dva. Vyzívavě se měříme se Španělkama, zítra nás evidentně zase čeká závod :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama