13. července 2011 v 10:30
|
KDYŽ NEMÁM CO ZTRATIT, MÁM VŠECHNO. KDYŽ PŘESTANU BÝT TÍM,
KÝM JSEM, NAJDU SEBE SAMA.
Pablo Coelho
Je naprostá pravda, že člověk, který abslovuje Camino, se domů vrací jiný. Camino změní každého, někoho více, někoho méně.
My na Camino odcházely bez jakékoliv představy toho, co nás může čekat. Chtěly jsme to prostě zkusit, poznat kus Španělska a zjistit, jestli na to fyzicky máme. Braly jsme to spíše jako turistiku.
Na caminu je ale něco, co člověka po pár dnech chytne a změní mu myšlení. Najednou začně cestu respektovat a cítí před ní pokoru. Ač nejsme věřící, cítily jsme ducha cesty. Dýchal na nás ze všeho - z prašných silnic, patníků i stromů.
A tak jsme se z turistů přeměnily na poutníky.
Postupně jsme přestaly řešit bežné starosti a soustředily se jen na to základní - dojít na nějaké albergue, vysprchovat se, sehnat něco k jídlu. Bylo vemi osvobozjící nechat se jen vést (žlutými šipkami) a nemuset nic vymýšlet. Nemusely jsme sledovat čas, nebyl podstatný. Podstatná byla vždy jen daná chvíle, to, co probíhá tady a teď.
Když si člověk vyčistí hlavu od různých nesmyslných starostí, začne všechno kolem sebe vnímat jinak. Nebe i tráva mají najednou jinou barvu, jasnější, veselejší. Kytky krásně voní a lákají k zastavení. Ještěrky a mravenci jsou dobrým objektem na pozorování.
Člověk začíná žít úplně jinak a raduje se z naprostých maličkostí. A také zjišťuje, že k tomu, aby byl šťastný, mu stačí tak strašně málo. Konečně jsme začaly chápat pověst o Diogénovi v sudu.
Camino dává hodně. Dává uvědomnění si toho, jaké hodnoty v životě mají smysl.
Ale i něco bere. Respektive člověka vykolejí z běžných kolejí jeho života. My po návratu domů nebyly schopné fungovat tak jako dřív. Vše nám připadalo uspěchané, nechápaly jsme, proč se všichni stresují kvůli malichernostem, pracovní úkoly nám připadaly nesmyslné. Trvalo nám poměrně dlouho, než jsme se vrátily do reality a začaly opět "normálně" fungovat.
Co je ale správné, to na Caminu, nebo to tady? Srdce tu správnou odpověď zná.
Krásně napsané. Vždy jsem to chtěla také zkusit. Jen mě překvapuje,jak píšete, jak jste byly každý den unavené a přesto jste se šly ještě večer projít.